Čína

Příjezd

V nejlidnatější zemi naší planety jsme strávili přesně 17 hodin z důvodu dlouhého layoveru. Při koupě letenky jsem ani nevěřil, co vše nás během této doby potká....

Jak jsem si našel takový bohatý program? Stačilo napsat do vyhledávače "Layover in Beijing" a hned na mě vyskočily odkazy nabízející výlety s různou délkou (5h, 10h, 15, den, dva dny a podobně). Vše bylo skvěle naplánované. Měli jsme soukromé auto se osobním průvodcem v angličtině, v ceně zahrnuty vstupy na zeď i Zakázaného města, cesta z letiště i na letiště. Celkově to vyšlo na 115 dolarů + individuálně jídlo a suvenýry. 

Na začátek je dobré připomenou, že ještě před několika lety se z letiště nesmělo vyjít a muselo se čekat v terminálu na navazující let. Nyní se politika změnila (především díky turistice) a je možné dostat tzv. 72 hodinové tranzitní vízum, kdy je umožněno se podívat do centra Pekingu. Několik podmínek musí být avšak splněno: 1) Platný pas + případně vízum do třetí země 2) Zakoupenou letenku do třetí země (za měně než 72 hodin). Po zkušenostech s čínským imigračním procesem ale tuto možnost příště zvážím. Několikanásobná kontrola, stovky lidí u přepážek, křik a pláč, stres společně s únavou a nekompromisní oficíři vás opravdu přimějí zvážit přestup v jiné zemi. Stačí, abyste se jim nelíbili, aby nepochopili letenku či vízum nebo jen když mají špatnou náladu a může se stát, že vás nepustí dále nebo při nejlepší jdete na další (nepříjemné) bezpečností kontroly. V našem případě vše proběhlo naštěstí v pořádku. Pamatuji si ale, že jsme měli žaludek v krku, byli ve stresu a modlili se, aby nás pustili. Hodně nám pomohlo, že jsme potkali dost Čechů cestujících do Bangkoku, Austrálie, sdíleli jsme spolu cestovatelské zážitky a další plány a tím jsme rozptýlili stres.

Velká Čínská zeď

Po všech nutných kontrolách a zkontrolování, zda nám zavazadla odbavili opravu až do Seoulu a nekrouží na baggage claim, jsme byli konečně v příletové hale a hledali jsme asijsky vypadající osobu držící ceduli s mým jménem. A opravdu! Paní na nás už netrpělivě čekala a cedulí a ihned se nás ujala, mile přivítala a zavedla k autu. Po výstupu jsme se ocitli (konečně) poprvé na Čínské půdě. Všude smog, tisíce lidí, chaos. Troufám si říct, že bez průvodce bychom se velmi snadno ztratili.

Cestou na naši první zastávku  - Velkou Čínskou zeď - jsme poslouchali výklad o historii čínských dinastií, krveprolití apod. Moc jsme to ani nevnímali z důvodu jednak únavy a jednak jsme byli přilepeni na skle a očima hltali  okolí. Čínská zeď je situována pár desítek kilometrů za Pekingem. Okolí vypadá strašně - napůl zbořená stavení, pobíhající psi, nepořádek, žádná pravidla. Zpětně to ale beru velice pozitivně, jelikož jsem rád poznal i život na venkově a ne pouze megalomanský Peking.

Po hodně cesty jsme už na kopečcích (hory jako kráva) viděli známky hradeb táhnoucích se stovky kilometrů napříč horami. Pro turisty je připraveno velké odstavené parkoviště, naučné tabule, záchody, drobné restaurace, stánky.

Nahoru na zeď vede jediná cesta - lanovkou. Nefoukalo, byla super viditelnost, a my tak mohli vidět úchvatné scenérie hor a plání všude kolem.

Po vyjetí lanovkou už nám nic nebránilo stát konečně na jednom z novodobých divů světa, na Velké Čínské zdi! Byl to neskutečný a nezapomenutelný pocit stát na také stavbě s takovou historií. Když jsem to vždy viděl na fotkách na netu, tak to nevypadalo tak majestátně. Ale když tam člověk opravdu stojí a prochází se po ní, cítí tu sílu. Kolem jsou jen hory a tisíce kilometrů zdi. Prošli jsme pár stovek metrů. Vždy po určitém úseku jsou jakoby rozhledny nebo lépe pozorovatelny. Na každé z nich byli kdysi stáže a dohlíželi na hranice. Pokud se objevil nepřítel a hranice byly napadnuty, stráž na pozorovatelně zapálila (seno nebo něco). Tím dala znamení ostatním, vzdáleným strážím na pozorovatelnách, že je nebezpečí a ty též zažehli. Takhle se zpráva o nebezpečí šířila dál a dál.

Pozorovatelna

Bylo opravdu krásné počasí. Sama průvodkyně řekla, že máme štěstí, že není mlha, zima, že je slunečno. Šlo vidět stovky kilometrů dopředu. Zrovna pár dní před naší návštěvou byla mlha, že nešlo vidět na další pozorovatelnu. Ani moc turistů nebylo. Pouze pár Číňanů a i sem tam nějaký evropsky vyhlížející člověk.

Jelikož nám vyhládlo a chtěli jsme zkusit místní speciality, slezli jsme dolů, lépe řečeno sjeli. Kdo by to čekal :D Dolů vedla bobová dráha!! Tak jsme zaplatili zhruba deset dolarů a frčeli pěkně na vozítkách dolů. V místní restauraci jsme si dali čínské knedlíky a čínské nudle.

Zakázané město

Poté jsme jeli zhruba hodinu a půl do Pekingu do Zakázaného města. Všude samozřejmě zácpy, chaos, žádná pravidla (kromě semaforu). Kdo má silnější a větší auto, ten má přednost. Super bylo, že nás průvodce hodil vždy blízko danému místu.

Zakázaného město je velice důležitým místem pro Čínu a taky tomu odpovídaly bezpečnostní opatření (rentgen, prošacování, kontrola pasu). Na jednom místě byly stovky lidí. Vše mělo ale řád.

Fronta k bezpečnostní kontrole

Než se vstoupí do Zakázaného města, projde se jedním z největších náměstí, kde na konci je vidět vstup do Zakázaného města. Na vstupní budově je vidět typický portrét Mao Ce-tunga. Do místa proudily davy turistů a já osobně se už nemohl dočkat, až uvidím ty typické čínské domy, okrasné malování a podobně. Počasí bylo opravdu super! Asi nemá cenu teď psát, jak krásné a dechberoucí to bylo tam stát a vidět vše kolem.

Všechny videa z Číny