Lidé a přístup

Jedna z klíčových věcí při začátcích v nové zemi a kultuře, je seznámit se s místními a být s nimi v kontaktu. Tak jsem to dělal vždy a vždy se to maximálně osvědčilo. Výjimka potvrzuje pravidlo. Korea je právě touto výjimkou. 

Před příletem mi bylo sděleno, že nemám od korejských studentů čekat mnoho. Především nemám čekat, že se budou chtít příliš bavit v mezinárodními studenty, být nápomocní nebo s nimi trávit volný čas. Nemám problém se rychle aklimatizovat v novém prostředí a udělat si přátele kdekoliv. Nicméně zdejší studenti mě opravdu překvapili. 

Obecně jsou zde studenti velice plašší, nekomunikativní, uzavření, nedávají najevo své emoce a celkově jsou takoví "nemastní neslaní". Do dnešního dne (12. března) mám cirka sedm solidních korejských kamarádů, nazývám je Korejci evropského typu. Je s nimi sranda, mají obstojnou angličtinu, nestydí se. Je tomu ale tak, že většina z nich studovala/žila v zahraničí (Evropa, USA) a polevili z jejich konzervativního stylu života. Zde například není zvykem chodit mezi přednáškami (cvičeními) si posedět, pokecat. Místo toho kráčejí všichni do studoven a knihoven. Ve škole tráví prakticky celý den. Když jsme zeptali, co dělají ve svém volném čase, nejčastější odpověď byla: "my nemáme volný čas". Studenti spolu moc nekomunikují, natož pak s mezinárodními. Další překvapující zjištění bylo, že až je země velice vyspělá a stále roste a globalizuje se, 90% studentů neumí anglicky, vůbec! To jsou na tom čeští studenti ještě velice dobře. Přijde mi, že jsou ti studenti ochuzeni o sociální život. Jsou zavřeni na univerzitě, stále se jen šrotí. Studovny jsou zde plné i o víkendech! 

Když pominu jejich nekomunikativnost a neznalost angličtiny, musím naopak vyzdvihnout jejich snahu pomoci. I když se musí zuby nehty snažit vyplodit anglickou větu o 6 slovech, jde vidět jejich snaha pomoci, být milí. Ze začátku jsem si při pohledu na jejich výrazy ve tváři myslel právě opak. Inu jiný kraj, jiný mrav.

Co si zde užívám hodně, jsou ty jejich pohledy (na nás). Tváří se, jako kdyby nikdy neviděli bělocha 1,9m vysokého. Když jdeme s Jirkou (kolega z Mendelovy univerzity, jenž tu studuje se mnou) po kampusu, pozorujeme korejské studenty, jak na nás hledí. Jednou při setkání s jedním super korejským klukem jsme se dozvěděli, že všem připadáme strašně krásní (klukům i holkám). Máme prý ostré rysy ve tváři, dlouhé nosy, velké oči, vystouplé lícní kosti, jsme vysocí a umíme super anglicky. Neříkám, že to není příjemné slyšet a vědět :D. Bohužel se to nedá nijak využít ( :D ). Pokud dotyčná holka (nyní mě holky omluví, že nemluvím o korejských klucích) nebyla v zahraničí, je velice těžké se s ní sblížit. Nefunguje to jak u nás, že se nám holka líbí, oslovíme ji pozveme večer ven/na víno/do kina. Zde je to komplikovanější. S dotyčnou musíte mít nejlépe společné přednášky/cvičení, tam se seznámit a poté je možné pomýšlet na něco více. Něčím více je myšleno nejdříve obyčejné mluvení, navázání kontaktu, možná později pozvání.

Co se týče starší generace (>30), zde nás čekalo milé překvapení. Nehledě na jazykovou a kulturní bariéru nám každý chce velice pomoci. Ať už se jedná o nákup, ukázání směru cesty či objednávání v restauraci, všichni jsou opravdu milí a ochotni pomoci.