Saipan - ráj na zemi a zároveň největší cestovatelský zážitek!
Odkaz na video:https://www.youtube.com/watch?v=Fra6Eum6Aic&t=5s
Odkaz na video:https://www.youtube.com/watch?v=Fra6Eum6Aic&t=5s
Jak jsem vůbec došel na Saipan? Během pobytu v Jižní Korei jsem chtěl cestovat po JV Asii, tak jsem zčekl pár aerolinek. V nabídce byl mj. Vietnam, Malajsie, Japonsko, Thajsko apod. Tyto destinace jsou ale celkem dosažitelné z Evropy, říkal jsem si. Pak tam byl ale Saipan a Guam, o kterých jsem ani nevěděl, kde leží. Po zjištění, že to jsou ostrovy v Oceánii, daleko od kontinentu, byl výběr jasný!
Saipan je součástí ostrovů Severních Marian v Tichém oceánu, východně od Filipín. Dříve patřil Japoncům, po druhé světové si ho vybojovali Američani.
Ještě než začnu vyprávět, uvědomil jsem si, že tento trip byl prostě úžasný nejen díky své lokalitě! Samozřejmě je to neobvyklá destinace, ale spíš mluvím o dalších "náhodách", které mě provázely od letiště v Seoulu. Hlavně o lidech, kteří udělali trip takový, jaký byl. O všem dále. Jen malá ochutnávka. Například super hostitel (s autem, půjčil kolo, velice příjemný a ochotný, ukázal mi cool místa, půjčil šnorchl, pozval na piva) + jeho kamarádi (Filipínec - ukázal džungli, povídal o válce, ukázal místa, kde si mohu natrhat avokáda, kokosy, mandarinky) + jeden Američan (pozval mě na oslavu narozenin jeho syna, pozval mě k němu domů, krásný dům s terasou, kde jsme pili piva a povídali si o jeho působení v Libérii, kde bojoval proti ebole).
Letenka přišla na rozumný peníz a ještě to vyšlo na korejské prázdniny (nezameškal jsem tolik školy). Letěl jsem od 6. do 11. května. Ještě před tím jsem poznával tři dny v Seoul.
Letenka přišla na rozumný peníz a ještě to vyšlo na korejské prázdniny (nezameškal jsem tolik školy). Letěl jsem od 6. do 11. května. Ještě před tím jsem poznával tři dny v Seoul.
Málem jsem ale ani neodletěl! Zažil jsem obrovské nervy s vízem. Na stránkách ambasády je psáno že občané ČR nemusejí mít vízum. To stejné jsem se dočetl i na jiných webech. Bohužel mi paní na přepážce tvrdila opak. Prý že musím mít ESTA visa. Myslel jsem, že se s prominutím po....Byly 2 hodiny před odletem, peníze v tahu, já na letišti s kufry, unaven po třech dnech v Seoulu. Zeptal jsem se, zda je možné si vízum nějak zařídit, abych odletěl. Řekla, že si ho mohu udělat online na stránkách US embassy. Začal boj z časem a s nervy. Popravdě, nevěřil jsem ve zdárný konec. Třásly se mi ruce, nesoustředil jsem se, baterky ubývalo. Vyplnil jsem asi 6 dlouhých stránek, některé pasáže jsem ani nečetl, jen zaškrtával, jen abych prošel na další stránku. Na konci jsem kartou zaplatil poplatek 13 USD. K mému štěstí a velkému překvapení hned proběhla autorizace a mně přišlo vízum. (Zpětně mi pak kámoška říkala, že se většinou čeká do 14 dní, než se to schválí!). Předběhl jsem frontu, jelikož mi nezbýval čas, ukázal vízum v mobilu a paní kývla!! Mohl jsem letět!!!
Let trval 4,5 hodin. Byl jsem jediný europoidně vyhlížející pasažér na palubě. Vše ostatní Čína, Japonsko, Korea. Již zde šlo vidět, že to nejsou turisti, ale pěkně zámožní občané. Obecně na Saipan a Guam létají trávit čas bohatí především z Číny a Japonska. Měl jsem trochu obavy, abych imigrační proces proběhl v pořádku. Už jsem ničemu nevěřil. Ale vše proběhlo pořádku, dostal jsem razítko do pasu a byl jsem volný!!
Hned jak jsem vystoupil z letiště jsem cítil ten rozdíl klimatu - tropy! Vysoká vlhkost, 30 stupňů (a to byly 4 ráno). Ovšem jsem i hned zažil finanční šok - taxík 6km za 30 dolarů. Aby toho nebylo málo. Klepu na hostitele, nikdo neotvírá. Klepu a zvoním přes hodinu. Nikdo! Co mám ksakru dělat v 5ráno s bágly, 40h bez spánku, někde v džungli a bez vody?! Navíc začínalo svítat. Už jen tak se zoufalství jsem naposledy zmáčkl zvonek. Světe div se. Zázrak! Otevřel! Byl to jeden z nejlepších pocitů za uplynulé měsíce. Hostitel super chlap, amík, krásný pokoj s výhledem na oceán. Měl jsem vlastní pokoj, dal mi klíče, takže jsem mohl kdykoliv přijít domů, jak se mi hodilo. Měl terénní auto, půjčil mi kolo...prostě paráda!
1. DEN
Od 10.00 začalo být horko. Btw denně mezi 38-42 stupni a vysoká vlhkost. Hned první den mě Mike vzal na round trip po ostrovu jeho 4x4 Toyotou.
První, čím si mě ostrov získal, byla příroda. Všude palmy, tropické kosodřeviny a ovocné stromy, nepopsatelně krásné pláže, místy džungle, všudypřítomná vlhkost, horko, americká auta, všude kolem oceán, zbytky vojenské techniky po válce, žádní turisti..... První zastávka byla Banzai cliff.
Hned vzápětí jsem Mike vzal na Grotto. Místo známé potápěčům. Roklina, uprostřed ní krásná laguna s bohatým podmořským životem.
Pak jsme jeli na pro mne velice zajímavé místo, historicky významné, a to na místo, kde se odehrávala válka - American memorial park se zbytky těžké válečné techniky. Tohle jsem viděl pouze ve filmech a dokumentech. Ty děla, kulomety, pozorovatelny, kolem džungle, horko....neskutečná podívaná a zážitek. Představoval jsem si tu válku, džungli, horko.....40.000 Japonců zemřelo...fotky mluví za vše.
Další zastávkou byla Suicide cliff. Místo, kde Japončíci páchali sebevraždy. https://www.youtube.com/watch?v=eDUy0uzmaU4 - jen pro silné žaludky!
Dolů jsem se neodvážil podívat.
Mike mě taky vzal na jeho budoucí bydlení. Staví si na krásném místě vlastní dům....Fotky asi nepotřebují komentář....
K večeru jsem si šel projít město. Nádherné! Mluvil jsem s jedním Rusem a říkal,že byl na hodně místech (Thajsko, Filipíny, Maledivy), ale že Saipan se mu líbil nejvíce, protože tu je vše. Na Maledivách a ostatních místech jsou jen pláže, hotely...Ale na Saipainu je život, je to město. Jsou tu hospody, restaurace, úřady, obchody, párty ulice, velké silnice, nemocnice, police a přitom minimum turistů, překrásné pláže a příroda.
2. DEN
Druhý den jsem se nemohl dočkat, až skočím do oceánu!! Pláž jak z fotek z Malediv, naprosto prázdná! Oceán tichý, voda teplá, azurově modrá, sám na celé pláži a vy si připadáte jak v ráji. Nepopsatelný pocit....No jen se podívejte!
Po dlouhém relaxování v oceánu jsem si šel na oběd k Filipíncům, koupit nějaké suvenýry a pak do "muzea" druhé světové války.
Večer jsme byli s Mikem, Filipíncem (který mně mimochodem slíbil, že mě příští den vezme do džungle a na japonskou pozorovatelnu!). Pak se k nám ještě přidal jeden amík, který mně pro změnu slíbil, že mě vezme na oslavu narozenin jeho syna).
3. DEN
Ráno jsem tedy brzy vstal (5.45) a šel s Filipíncem (Alfí) do džungle a do okolí. Ukázal mi japonskou pozorovatelnu, ukázal místa, kde jsem si mohl natrhat avokáda, kokosy, mandarinky přímo ze stromu. Ukázal mi, kde za války byla vojenská nemocnice + vykládal zajímavé příběhy.
Odpoledne jsem byl pozván na oslavu narozenin syna Mikova kamaráda. Synovi bylo 8 let. Narozeninový "kejk" bylo KFC :D Jeli jsme tam na korbě auta - pro mě velký zážitek - vy na korbě, vedle vás palmy, oceán, svěží vánek, 40 stupňů....
Po velkém nákupu jsme jeli do jejich domu to vše oslavit a spořádat. Krásný dům na stráni, terasa s výhledem na oceán. Byl jsem moc rád, že jsem mohl poznat nové lidi s obdivuhodnými příběhy. Tatínek Američan (bojoval 2 roky proti ebole v Libérii). Maminka z Ugandy, odrodila na 200 miminek v hrozných podmínkách. Strašně hodní a dobrosrdeční lidé. Pili jsme mexické pivo, jedli KFC a pozorovali západ slunce. Neskutečná pohoda.
4.DEN
Poslední den byl ten nejlepší! Mike mi půjčil horské kolo, takže jsem si půl dne jezdil po vlastní ose. Objel jsem východní půlku ostrova. Sáhl jsem si ale na dno. Bylo 40 stupňů, foukal vítr, vysoká vlhkost. Teklo ze mě jak z vola.....Ujel jsem 500m, ale pocitově jsem cítil tak 5km. Ale vše to utrpení a vysílení stálo za to. Hlavně ta svoboda! Ráno jsem si sbalil si pár věci vyrazil. První zastávka byla pro mne nejhezčí pláž - PauPau beach! Sám na pláži, bílý písek, nekonečný oceán...No podívejte se sami.
Poté jsem jel na sever ostrova se znova podívat na Last command post neboli místo, kde jsou zbytky po válce -děla, střílny, tanky, kulomety, pomníky, memoriály. Moc mě to zajímalo a místo bylo fakt výjimečné. Strategická pozice pro Japonce, množství dochovalé válečné munice.
Bylo kolem poledne a počasí bylo opravdu nesnesitelné. Dělal jsem si přestávky snad po každém půl-kilometru. Naštěstí byly všude markety, takže jsem si vždy kupoval za dolar chlazené nápoje a nějaké sladkosti. Takové vlhko a horko jsem ještě nezažil.
 |
| Další dokumenty - vyplňování na palubě |
Let trval 4,5 hodin. Byl jsem jediný europoidně vyhlížející pasažér na palubě. Vše ostatní Čína, Japonsko, Korea. Již zde šlo vidět, že to nejsou turisti, ale pěkně zámožní občané. Obecně na Saipan a Guam létají trávit čas bohatí především z Číny a Japonska. Měl jsem trochu obavy, abych imigrační proces proběhl v pořádku. Už jsem ničemu nevěřil. Ale vše proběhlo pořádku, dostal jsem razítko do pasu a byl jsem volný!!
Hned jak jsem vystoupil z letiště jsem cítil ten rozdíl klimatu - tropy! Vysoká vlhkost, 30 stupňů (a to byly 4 ráno). Ovšem jsem i hned zažil finanční šok - taxík 6km za 30 dolarů. Aby toho nebylo málo. Klepu na hostitele, nikdo neotvírá. Klepu a zvoním přes hodinu. Nikdo! Co mám ksakru dělat v 5ráno s bágly, 40h bez spánku, někde v džungli a bez vody?! Navíc začínalo svítat. Už jen tak se zoufalství jsem naposledy zmáčkl zvonek. Světe div se. Zázrak! Otevřel! Byl to jeden z nejlepších pocitů za uplynulé měsíce. Hostitel super chlap, amík, krásný pokoj s výhledem na oceán. Měl jsem vlastní pokoj, dal mi klíče, takže jsem mohl kdykoliv přijít domů, jak se mi hodilo. Měl terénní auto, půjčil mi kolo...prostě paráda!
1. DEN
Od 10.00 začalo být horko. Btw denně mezi 38-42 stupni a vysoká vlhkost. Hned první den mě Mike vzal na round trip po ostrovu jeho 4x4 Toyotou.
První, čím si mě ostrov získal, byla příroda. Všude palmy, tropické kosodřeviny a ovocné stromy, nepopsatelně krásné pláže, místy džungle, všudypřítomná vlhkost, horko, americká auta, všude kolem oceán, zbytky vojenské techniky po válce, žádní turisti..... První zastávka byla Banzai cliff.
Hned vzápětí jsem Mike vzal na Grotto. Místo známé potápěčům. Roklina, uprostřed ní krásná laguna s bohatým podmořským životem.
Pak jsme jeli na pro mne velice zajímavé místo, historicky významné, a to na místo, kde se odehrávala válka - American memorial park se zbytky těžké válečné techniky. Tohle jsem viděl pouze ve filmech a dokumentech. Ty děla, kulomety, pozorovatelny, kolem džungle, horko....neskutečná podívaná a zážitek. Představoval jsem si tu válku, džungli, horko.....40.000 Japonců zemřelo...fotky mluví za vše.
Další zastávkou byla Suicide cliff. Místo, kde Japončíci páchali sebevraždy. https://www.youtube.com/watch?v=eDUy0uzmaU4 - jen pro silné žaludky!
Dolů jsem se neodvážil podívat.
Mike mě taky vzal na jeho budoucí bydlení. Staví si na krásném místě vlastní dům....Fotky asi nepotřebují komentář....
K večeru jsem si šel projít město. Nádherné! Mluvil jsem s jedním Rusem a říkal,že byl na hodně místech (Thajsko, Filipíny, Maledivy), ale že Saipan se mu líbil nejvíce, protože tu je vše. Na Maledivách a ostatních místech jsou jen pláže, hotely...Ale na Saipainu je život, je to město. Jsou tu hospody, restaurace, úřady, obchody, párty ulice, velké silnice, nemocnice, police a přitom minimum turistů, překrásné pláže a příroda.
Druhý den jsem se nemohl dočkat, až skočím do oceánu!! Pláž jak z fotek z Malediv, naprosto prázdná! Oceán tichý, voda teplá, azurově modrá, sám na celé pláži a vy si připadáte jak v ráji. Nepopsatelný pocit....No jen se podívejte!
Po dlouhém relaxování v oceánu jsem si šel na oběd k Filipíncům, koupit nějaké suvenýry a pak do "muzea" druhé světové války.
Večer jsme byli s Mikem, Filipíncem (který mně mimochodem slíbil, že mě příští den vezme do džungle a na japonskou pozorovatelnu!). Pak se k nám ještě přidal jeden amík, který mně pro změnu slíbil, že mě vezme na oslavu narozenin jeho syna).
3. DEN
Ráno jsem tedy brzy vstal (5.45) a šel s Filipíncem (Alfí) do džungle a do okolí. Ukázal mi japonskou pozorovatelnu, ukázal místa, kde jsem si mohl natrhat avokáda, kokosy, mandarinky přímo ze stromu. Ukázal mi, kde za války byla vojenská nemocnice + vykládal zajímavé příběhy.
 |
| Avokádo |
 |
| Japonská pozorovatelna |
 |
| Výhled z pozorovatelny |
 |
| Avokádo a papaya |
 |
| Kokos |
 |
| Banány |
 |
| Avokáda |
 |
| Mandarinky |
Odpoledne jsem byl pozván na oslavu narozenin syna Mikova kamaráda. Synovi bylo 8 let. Narozeninový "kejk" bylo KFC :D Jeli jsme tam na korbě auta - pro mě velký zážitek - vy na korbě, vedle vás palmy, oceán, svěží vánek, 40 stupňů....
4.DEN
Poslední den byl ten nejlepší! Mike mi půjčil horské kolo, takže jsem si půl dne jezdil po vlastní ose. Objel jsem východní půlku ostrova. Sáhl jsem si ale na dno. Bylo 40 stupňů, foukal vítr, vysoká vlhkost. Teklo ze mě jak z vola.....Ujel jsem 500m, ale pocitově jsem cítil tak 5km. Ale vše to utrpení a vysílení stálo za to. Hlavně ta svoboda! Ráno jsem si sbalil si pár věci vyrazil. První zastávka byla pro mne nejhezčí pláž - PauPau beach! Sám na pláži, bílý písek, nekonečný oceán...No podívejte se sami.
Poté jsem jel na sever ostrova se znova podívat na Last command post neboli místo, kde jsou zbytky po válce -děla, střílny, tanky, kulomety, pomníky, memoriály. Moc mě to zajímalo a místo bylo fakt výjimečné. Strategická pozice pro Japonce, množství dochovalé válečné munice.
Bylo kolem poledne a počasí bylo opravdu nesnesitelné. Dělal jsem si přestávky snad po každém půl-kilometru. Naštěstí byly všude markety, takže jsem si vždy kupoval za dolar chlazené nápoje a nějaké sladkosti. Takové vlhko a horko jsem ještě nezažil.
Měl jsem toho dost po 4 hodinách. Navíc jsem jezdil v tom největším horku. Ano, přiznávám, ne moc chytrý nápad. No, dojel jsem do centra ostrovu, dal si oběd opět u Filipínců (super porce za 8 dolarů). Doma jsem si dal studenou sprchu a čekal na Mika, protože jsme měli v plánu vidět největší atrakci na ostrově - Mount Tapochao - 360 view. Nejvyšší místo Saipanu, z kterého je možné vidět ostrov jak na dlani. Vedla k němu dost škaredá cesta. Ještě že měl Mike 4x4. Sám bych se tam nikdy nedopravil. Pohled na ten celý ostrov ze všech stan byl nepopsatelný! Dechberoucí! Dlouhé minuty jsem nevěřil svým očím. Tolik vjemů a pocitů během pár minut. Stačilo stát na jednom centimetru čtverečním a jen se otáček na místě. Prohlížel jsem si hlavně tu tropickou přírodu. Všude zeleň, džungle, kolem pláže, pár silnic, klid a nekonečný oceán!
Plný dojmů jsem se vrátil na pokoj. Měl jsem ještě pár hodin do západu, tak jsem toho využil a sjel na kole k jižnímu pobřeží. Cestou jsem ještě nakoupil suvenýry. Na jižní straně ostrova měli kolem pobřeží hezké cyklo stezky + cesty pro running.
Neskutečné....jedete si na kole a přímo vedle je Tichý oceán a jelikož už bylo kolem 17.30-18h, bylo velice příjemně. Cestou jsem potkal pár tanků, jeden i ve vodě :D
Cestou jsem se zastavoval na krásných plážích! Nebudu se opakovat a přehánět to se superlativy. Ale není to krása?
Krásnou tečkou za tímto výletem byl západ nad Pacifikem! Slunce klesalo velice rychle a připadalo mi nějaké velké.
Doma jsem se nabalil a Mike mě hodil na letiště. Za vše jsem mu poděkoval, ale stejně 100x děkuji nebylo dost za vše, co pro mne udělal. Na letišti jsem čekal 4 hodiny. pak dalších 5 hodin letu a pak dalších 4 hodiny zpět do Chuncheonu.
Saipan byl nepopsatelné cestovatelské dobrodružství. Nejlepší trip!Jsem strašně vděčný, že jsem mohl takové specifické místo vůbec navštívit a takhle si ho užít! Snažil jsem se to vše vylíčit a popsat, ale i tak si myslím, že to prostě slovy nelze popsat.